Vědci tvrdí, že rafinovaný cukr je osmkrát návykovější než kokain.
– Janina Černá (celý článek ZDE)
Chuť mateřského mléka je sladké - je to náš silný návyk. A když jsme v nebezpečí nebo ve stresu (sem patří i nutriční stres následkem konzumace nevhodné stravy), chceme něco sladkého. Chceme se vrátit do bezpečí mateřského objetí. A čím více jsme v nebezpečí, nebo jíme horší stravu (stoupá stres z nutriční podvýživy), tím více sladkého chceme.
Spousta lidí dnes emoce řeší především zajídáním pochutinami - rafinovaným cukrem (cukr se dnes přidává všude, podívej se na složení průmyslového jídla...stoupá pak závislost na jídle a více se ho prodá...)
Jiná teorie vychází z toho, že je to ochranná funkce přírody, která dnes už moc nefunguje. Hned vysvětlím...
V dávné minulosti, během miliónu let a tisíců generací, byla sladká jen jediná věc - zralé ovoce. A co dřív bylo nejlepším zdrojem nejenom energie, ale veškerých potřebných živin? Ano, bylo to právě to nejzralejší ovoce - to nejsladší (nemyslím tím to dnešní obří přešlechtěné ovoce konvenčně pěstované a téměř bez živin).
A tak příroda vytvořila ochranu. Když by byl (pra)člověk náhodou líný a chtěl se zasytit něčím bez živin (hlínou, kůrou...vařenou, konvenčně pěstovanou a průmyslově zpracovanou stravou), tak ho příroda jednoduše nepřekonatelnou chutí na sladké vyhnala na strom. Tím mu, dá se říci, zachránila život.
Ale co udělali lidé ve své nevědomosti? Vymysleli si rafinovaný cukr bez živin (a další věcičky pro zisk, nikoliv pro výživu). A tak tuto ochranu nevědomě obchází a těší se ze svých nemocí, které jsou zpravidla způsobeny minerální podvýživou - nutričním stresem.
Ale to Ti chemicko-potravinářský ani farmaceutický průmysl neřekne. Těmto obchodníkům tento stav vyhovuje. Ty tímto způsobem totiž sníš mnohem, mnohem více a také potřebuješ neuvěřitelná kvanta léků a různých „výživových“ doplňků - jen doplňuješ to, co by mělo být ve stravě...
A přitom je z toho tak snadná cesta i když může být delší a plná pokusů a omylů...:)