Můj příběh
Krátká verze:
Kolem dvacátého roku se mé zdraví natolik horšilo, že ve spolupráci s doktory to směřovalo k tomu, že dnes budu jíst léky po hrstech a snad se i pohybovat na vozíčku...
Po tomto uvědomění jsem převzal zdraví do svých rukou a dnes nemusím jíst žádné léky a běhám po vlastních nohou :)
Dlouhá verze:
Můj příběh začíná někdy okolo dvacátého roku života, kdy mě náročná práce - nepřetržitý provoz, 12hodinové směny, dvakrát do týdne prohození ranní a noční, chemie s karcinogeny, spousta stresu a s tím spojená nevědomá/konzumní (průmyslově zpracovaná) strava postupně odeslala k doktorům - od odběrů krve, přes ultrazvuky, až po punkce orgánů... Roky ubíhaly, doktoři jen "léčili", ale nic z civilizačních chorob vyléčit neuměli - přibývající doživotní léky sotva potlačovali příznaky a zdraví se nadále zhoršovalo.
Když jsem pak po pár letech jednoho dne doslova zkolaboval (šáhl si na absolutní dno), tak mi to jejich "sice nevíme proč to máte a jak to VYléčit, ale tu máte léky a budeme vás dále léčit..." přestalo stačit a rozhodl jsem se převzít SVOJI zodpovědnost, za SVÉ zdraví, do SVÝCH VLASTNÍCH rukou.
A tak začalo pátrání na internetu a v knihách. Jako první jsem narazil na překyselení organismu, docela to na můj stav sedělo. A tak jsem začal určitou stravu měnit za jinou, více vhodnou a po chvíli jsem byl vegetarián. Pak jsem zkoukl pár záběrů z velkochovů a byl jsem rázem vegan :). Můj stav se sice tak nějak stabilizoval, ale nikterak se nelepšil.
"Nedělám to vše přece proto, abych si své nemoci hýčkal po zbytek života." A tak pátrání pokročilo hlouběji a já objevil vitariánství (RAW stravu). Ze začátku to nebylo vůbec jednoduché, tenkrát bylo vitariánství ještě poměrně neznámá věc a okolí s tím příliš nesouznělo (tak jako s každou změnou návyků). Jejich obavám jsem rozuměl a tak přišel nákup desítek RAW knížek a kuchařek. Jenže celé toto "kuchařství" je založené na požitkářském způsobu, prostě takové to "aby to vypadalo hezky, aby to chutnalo úžasně, aby tam bylo co nejvíce tropického, aby se smíchalo co nejvíce, snědlo co nejvíce a hlavně, aby se to podobalo na běžnou (vařenou) stravu". Upřímně? Je to časově náročné, je to drahé, je to nepraktické a je to těžce stravitelné (ale chutná a vypadá to úžasně :D) - je to dlouhodobě neudržitelné. Věčně jsem byl jak balón nebo měl pocit šutru v žaludku, věčně jsem měl hlad a všemožné chutě...Ale zdraví se pomaloučku lepšilo - byla to lepší cesta než "všežravství" nebo-li výmluvtariánství...
A tak jsem vyrazil hledat do terénu, trochu těch zkušeností z praxe. A na jednom vitariánském srazu v Olomouci jsem potkal dva úžasné Človíčky (když je žák připraven, učitel se objeví) a ti mě zasvětili do "tajemna" přírody a zelených potravin - moc jim za toto ze srdce děkuji, celý můj život změnili k lepšímu.
Máme to všude kolem sebe a přitom to nevidíme nebo nechceme vidět
(konzumní společnost nechce, aby jsme to viděli - nejsou z toho takové zisky :D)
Dnes již vím, že cesta ke zdraví je mnohem a mnohem jednodušší než ta, kterou jsem si prošel já.
Vlastně je poměrně prostá - vše začíná jediným zdravým dobro-zvykem
Shrnutí: Po třech letech (většina věcí se zlepšila již v roce prvním) mám již krev jedničkovou - chudokrevnost se vytratila a krevní destičky s bílými krvinkami se vrátily do normálu. Již neznám únavu, natož tu chronickou. Ráno za rozbřesku vstávám bez kávy a jdu si zacvičit či se proběhnout (což bylo ještě pár let zpět docela sci-fi). Ze dvou a půl dioptrií mám jen jednu (a jde to pomalu stále dolů). A dokonce i ta "neléčitelná" štítná žláza s chronickým autoimunitním zánětem se mi po všech těch letech začala dávat do pořádku ^_^. Návštěvy zubaře se staly spíše preventivní kontrolou. Všemožné bolesti, nejen šílené pálení kolen, ustoupily. Časté nachlazení a nemoci se mi vyhýbají. A celkově se spousty dalšího upravilo mnohem k lepšímu :)))
Dnes již nemusím brát žádné (chemické) léky!
A co je na tom ještě paRÁDní? Jídlo mám ukuchtěno v průměru do pěti minut, umyto mám vše studenou vodou a bez chemie za minutku. Stačí mi jen odšťavňovač a jinak nožík (ani tu lednici nepotřebuji). Většina jídla mi sama vyroste na stromech a keřích a nebo mi ekozahradník s úsměvem přiveze pořádnou bedýnku.
Navíc, když to začneš zkoumat z více úhlů, tak se Ti to vše nádherně slije dohromady a pochopíš tak, proč je dnes lidstvo a příroda v takovém stavu, že je stále cesty z toho ven a že není vůbec složitá...
K tomu všemu Tě později mohou nasměrovat stránky jiri.zpolnaku.cz, ale prvně si dej do kupy své zdravíčko ^_^
Jak praví moudří Číňané:
"Chceš-li dát do pořádku zemi, musíš dát nejprve do pořádku provincie. Chceš-li dát do pořádku provincie, musíš dát nejprve do pořádku města. Chceš-li dát do pořádku města, musíš dát nejprve do pořádku rodiny. Chceš-li dát do pořádku rodiny, musíš dát nejprve do pořádku svou vlastní rodinu.
Chceš-li dát do pořádku svou vlastní rodinu, musíš dát nejprve do pořádku sám sebe."
Dodatek:
To, že jsem si úpravou stravy do značné míry napravil zdraví (a stále to pokračuje) je věc jasná a viditelná. Ale je tu i jiná stránka věci, která se díky tomuto dala do pohybu. A možná je to ještě důležitější stránka...
Jen řeknu toto: v minulosti jsem měl například problém mluvit před publikem a dnes pořádám přednášky - docela i pro mne překvápko (jo, stále je co ladit a učit se...). Míval jsem opravdu děsné nálady (až deprese), těžké prokrastinační dny (proste nebyla nálada, jen jsem přežíval)...
Je to malá změna? A co takhle člověk závislý na PC (od her, přes filmy až po nekonečné seriály) bez větší touhy po budoucnosti versus člověk plánující RODinu v RODové osadě v hezké příRODě v soběstačném RODovém statku bez závislosti na technokratických udělátkách?
A nebo co takhle mít spoustu času a hezký pasivní příjem, který nezmizí, ale zdědí ho Tvé děti?
Není to pro každého - chce to chtít k tomu dorůst
Není to hned - když nic nezměníš, nic se nezmění
Začal jsem utvářet lepší budouCTNOST pro sebe, pro svou rodinu, pro přátelé, pro známé a pro úplně všechny dobré bytosti.
